REPORT XTR MELECHOV 2016

 …Cestou ke skutečnému vrcholu málem hodím kušnu, když mě křeč chytne zezadu ve stehně, potichu jdu a hlasitě nadávám, další borci mě míjí zleva zprava. Posílám tam Turbáče, kterého jsem měl původně na poslední km, kupodivu celkem zabírá, konečně se to dá nazvat alespoň parodií na běh. Hypnotizuju každou šipečku na stromě… více v reportu.

XV. XTR MELECHOV

Sobota 27.8.2016

Prezentace:  8 hod. – 9hod.:45min

Rozprava: 9hod.:50min

Start:  10 hod. : 15 min.

19.ročník XM 2020 – 29.8.2020 – NOVÉ

výsledky všichni 2020.pdf

výsledky dle kategorií 2020.pdf

štafety.pdf

výsledky všichni 2020.xls

výsledky dle kategorií.xls

————————————–

 18.ročník XM 2019 – výsledky všichni.pdf

17.ročník XM 2018 – výsledky všichni.pdf

16.ročník XM 2017 – výsledky všichni.pdf

15.ročník XM 2016 – výsledky všichni.xls

14.ročník XM 2015 – výsledky všichni.xls

13.ročník XM 2014 – výsledky všichni.xls

12.ročník XM 2013 – výsledky všichni.xls

11.ročník XM 2012 – výsledky všichni.xls

10.ročník XM 2011 – výsledky všichni.pdf – výsledky všichni.xls

9. ročník XM 2010 – výsledky všichni

8. ročník XM 2009 – výsledky všichni  

7. ročník XM 2008 – výsledky. xls, M 18- 39 let, M 40- 49 let, M 50 let a starší, Ženy

6. ročník XM 2007 – výsledky. xls 

5. ročník XM 2006 – výsledky.xls

4. ročník XM 2005 – výsledky.doc

3. ročník XM 2004 – výsledky.doc

2. ročník XM 2003 – výsledky.doc

1. ročník XM 2002 – bez dokumentace

XV. XTR MELECHOV 2016

Konec prázdnin tady a s ním pecička melechovského poháru – terénní triatlon XTR Melechov. Od posledního podniku uběhlo pár týdnů a dalo se leccos vypilovat, ať už na aktuální formě nebo závodním speciálu. Startovka před závodem slibovala velesilnou konkurenci v čele s loňským „bronzovákem“ Danem Novotným, přihlášení jsou i Jirka Beránek, Petr Miláček a Ondra Pajer, po třech letech se vrací Franta Tichý, který letos předvádí neuvěřitelné věci vzhledem k datu narození, co má v občance. Nebezpečný bude určitě i ledečák Tomáš Vávra a takřka k „základnímu kameni“ své XTerrácké kariéry se vrací David Janda – v roce 2008 se dostal do TOP 10. Pátek před závodem utíká díky organizačním úkolům na trati a v depu galakticky rychle, tak ani nestačím přemýšlet, s čím do závodu jít. Sobota ráno, jak jinak než predikce tropických teplot a vymetené oblohy. Dole pod chatou už má připravené své „kolotoče“ Tomáš Slavata (rozuměj hlavní „masterchef“ dětských závodů), záhy potkávám Vencu Holuba – vládce ročníků 2011 a 2012 – na poslední chvíli odhlásil půlkového Pilmana (vzhledem k počasí) a přijel provětrat faldy nám běžným pozemšťanům. Ráno se dozvídám nečekanou věc – plavání letos vinou nelichotivého stavu vody v horním rybníce přesunuto do spodního a budou dvě kola (spíše trojúhelníky). Všechny zajímají detaily trati, jen Vašek Holub se shání po pečeném praseti. Zájem budí i oficiálně nověvzniknuvší kategorie štafet, přihlášeny 4 závoďácké týmy. V tradičně silné sestavě přijíždí squadra Azura z Vystrkova – obsazující mimojiné právě zmíněné štafety, Pteam s vůdkyní Sandrou taktéž přispívá k početnosti startovního pole, světelský AZ tým vysílá své dva lídry Jindru a Alču.

Sakumprásk 74 borců, po 10. hodině není u spodního rybníka na břehu pro karbon kam plivnout. Marcel hlásí teplotu vody 21 stupňů, moc mu to nikdo nevěří, ale budiž, neoprény zůstávájí v baťozích. Držím druhou lajnu hned za Jindrou Procházkou (ten tu vloni z vody lezl jako 6.) a rozhodně si nehodlám dokazovat nějaké Phelpsoviny. Čtvrt 11 odstartováno, z betonové hráze vstříc dvěma kolům. Jestli při silničním to je řežba, tak teď je to ještě o level jinde. Držím si periferně Vlaďánka, před prvním bójkou několikerý atak zezadu na mojí kombinézu, potom loktovačka a jsem regulérně „druhej“, ani nevím jak, zatímco růžová čapka Sandry se pomalu vzdaluje. Potěš koště, stejným způsobem převálcuje i Vláďu a jsme rádi, vostrá to žena. Začátkem krauluju, zbytek na sichr prsiska, chytám celkem rytmus, tak rubnu pár kraulařů, ale žádná hitparáda to tentokrát není. Rybník je tak mělký, že v některých částech borci běží po dně. Vláďa si mě nakonec střihne o 3 vteřiny, lezeme z vody někde na začátku 5. desítky, první tradičně Kamil Bartoš (s pár přestávkami tu vítězí v této disciplíně už skoro 10 let).

Takhle v hloubi pole jsem z depa nevyjížděl leta, ale co naplat. Založím pilu a stíhací jízda začíná, nahoru k Rohuli se to celkem daří. Jak hovno na košili se drží Míra Kaněra z Vystrkova, dolů ke Smrčné jsem ale zase zbytečně podělanej, i když zavzdušněná přední brzda mi moc jistoty také nepřidává, týpci přede mnou jedou takovej masakrál, v jednom úseku dojde skoro až na loktovačku. Nechávám si odstup, ultrarychlý asfalt z Koňkovic, po motorkářsku kolínkem dovnitř, ale iluze o mém umění mi bere opět Sandra, když mě střihne venkem v jedné zatáčce a na odbočce ještě odbrzdí další dva typy. V dalším kopci jí to směrem nahoru vracím a háknu opět borce z Vystrkovské štafety. Padák dolů k řece, nikdo za náma, pokus o časovkářské zalehnutí (asi tak na dvě vteřiny, nemá to tam význam). Kořeny za Františkodolem zarostlé jak škarpa, ovšem eliťáci před námi to již notně odrbali, tak se jede celkem pohůdkově. Najednou, kde se vzal tu se vzal, Franta zezadu na své nové 29ce. Tepy nahoru, Franta si to frekvenčně točí jak na pouti, úsek před stoupáním na Lipnici nic nenapovídá, ve 3 to domlátíme k Radostovicím, kde to na poslední chvíli stíháme před „závodním“ traktorem na hlavní. Hned zkraje to tam Franťoun láduje, aby bylo jasno, kdo tu bude diktovat, chvíli mi trvá, než se rozpomenu, Míru necháváme za námi. V kopci míjíme skupinu čundráků, tipují nás na závodníky, tak povídám Frantovi, že je to dobré, že nás poznali. Frantovi to teda v technice jede jak z alabastru, co chvíli lepím díru, těsně pod vrcholem mi ještě sportovně křikne auto na hlavní, tak jen tak tak, že to do něj nepošlu, nahoře u hradeb už jsme ale zase sjetí. Občerstvovačka se správně přesunula na rovinatý úsek před hrad než v minulých letech, kde byla ve sjezdu, přesto neberu ani tužku. Sjezd z Lipnice opět v mém podání „král šneků“, ve výjezdu k hájovně rozdíl zase na nule, vidina asfaltového úseku a vzájemné pomoci mě nechává klidným. Franta ovšem čekat nehodlá, plápolám 20metrů za ním a ani za svět ho nesjíždím, před námi se navíc vyloupne Koubeček ve dvojici s dalším týpkem, ovšem Ti spolupracují, takže na asfaltu nemáme nárok. Věřím si na výjezd na Orlík, vepředu to tam trhá nejprve Koubeček a pak do toho vletí Franta, mně někdo vypíná nohy, na kašpara to sotva vyšplhám, nahoře už nevidím ani jednoho. Časovka jednotlivců začíná a to o ní ještě nevím, motáky v lese před Humpolcem, trudomyslnost se začíná pomalu dostavovat a hlaďák už je také na cestě. Na obžerstvovačce ve městě beru banán (vůbec poprvé tu stavím), posílám tam ještě celou tyčku, s obojím se bavím prakticky až za značku města. Ke Světlickému dvoru čistej protivítr, před ani za mnou o autobus nikdo, v lese k Proseči je to bída s nouzí, za vsí jakbysmet. Konečně Rejčkov přede mnou, v kopci parádně fandí vystrkovští Víťa s Jindrou (ten čeká na parťáka ze štafety). Za Rejčkovem už v kopci myslím, že snad začnu couvat, upřímně nevím, jak se budu přemlouvat k běhu, aby toho nebylo málo, tak v nohách už začínají brnkat křeče. Motačka v lese, sjezd k chatě si aspoň trochu užiju „dveřma“ napřed, tím ale Radovanovy radovánky na další hodinu končí. 1:58 hod čas kola je slušný propadák, vloni o 10 minut lepší. Nejrychlejší dle předpokladů Venca Holub za 1:46hod.

Výběh depem snad ještě důstojný, zbytek prvních dvou kilometrů je (ne)pěkná procházka. Nahoru po sjezdovce srknu prvního gela, lesem kupodivu celkem obstojná cupitačka, ovšem po chvilce mi správné pojetí předvede Jindra Musil z vystrkovské štafety, když mě přelítne jak patník. Obě stehna už permanentně v křeči, do kopce se to ještě nechá, ale v klesavé pasáži to je teprve pošušňáníčko. Přípravek od Nutrendu funguje asi tak 5 vteřin, pak návrat do zakyseleného stavu. Výšlap k rozhledně, u kluků na občerstvovačce tankuju jontáč, zatímco přibíhá Venca Kubec. Zevrubně mu popíšu následující kilometry, natáhne krok a do pár vteřin o něm nevím, stejně tak o zbylých dvou borcích. Čekám na zafungování přijatých tekutin, ale marně. Cestou ke skutečnému vrcholu málem hodím kušnu, když mě křeč chytne zezadu ve stehně, potichu jdu a hlasitě nadávám, další borci mě míjí zleva zprava. Posílám tam Turbáče, kterého jsem měl původně na poslední km, kupodivu celkem zabírá, konečně se to dá nazvat alespoň parodií na běh. Hypnotizuju každou šipečku na stromě, aby tam bylo číslo značící další km, těsně nad Dobrovítovou Lhotou jde přese mě vrchní masér Osvald (ze štafety od kamaráda Miguela), lupne mě jak malinu. Cesta se zase trochu zvedá, cupitačka celkem funguje a dokonce tím mikroskopickým tempem doháním borce přede mnou. Zaplať šmoula se už objevuje zaparkované auto značící poslední občerstvovačku, padák dolů ke zřícenině, za námi zase kroky, skáče nás další typ. Diskuzi v hlavě nad tématem chůze vs poloběh doteď častěji vyhrával zastánce chůze, nyní touha po důstojném konci vše obrací. Prvého borce necháváme těsně před „posvátnou“ loukou za námi, druhý mě ale dostává tím, že i kolmou část na louku běží, proti tomu už žádné eso ani spodky z rukávu vytáhnout neumím. Ultimo kilometro, výšlap na asfaltku pod chatou, za mnou nikdo, takže pěšmo, na cestě už čeká Miguel na biku, prohodíme pár slov, zatímco se škrábu nahoru k cíli. Běh přes hodinu jen podtrhuje dojem z (ne)předvedeného výkonu.

Čas 3:13:29, 23. místo, prakticky nemožné hledat pozitiva, zhoršení o více než !20! minut. Na čele se děly ale mnohem chvályhodnější věci. Z vody tradičně první Kamil, v závěsu s Davidem Jandou a Ondrou Hromádkou. Po nich ovšem roztáčí svůj motor Venca a tvoří s Davidem na čele úderné duo, které jim vydrží až za Lipnici. Tam Venca zjišťuje, že je dotahují další borci, s Davidem se loučí a jednoduše „na Cancellaru“ odjíždí. Do depa k chatě si přiváží nevelký náskok 1:15min a s očekáváním slušné přetahované se pouští do poslední disciplíny. Za ním zuří boj o top 5 i top 10, pospolu přijíždí věkem ještě junior Petr Velíšek s Davidem, za nimi smečka tradičních Xterráků (mimojiné Ondra Pajer, Bery, Petr Miláček, Franta, Koubeček). Vašek si z toho však na čele hlavu nedělá, náskok ještě navyšuje a v cíli má čas 2:40:29, náskok více než 6minut (nejrychlejší kolo a běh absolutně, nepočítaje štafety). David Janda slibně rozběhnutý závod nakonec neudrží a na běhu se přes něj dostává Petr Velíšek – stříbro, a skvěle finišující Dan Novotný – bronz. Absolutní top 5 uzavírá štafeta Mrkvička, Fila a Exner. Boj o další příčky pak na běhu urve nezlomný Franta, parádní souboj na trati musel svádět s ledečským Petrem Miláčkem a vystrkovským Koubečkem. Síly na závěr už nezbyly vždy neskutečnému Ondrovi Pajerovi, krize postihuje Beryho, Ondrovi Hromádkovi a Jindrovi Procházkovi běh také nechutná tak, jako předešlé dvě aktivity a propadají se polem závodníků. Mezi ženami nemá přemožitelku Alča Křikavová, když na kole předjíždí mocně zahajující, ale záhy vadnoucí Sandru, před depem kola jí ještě střihne ve výsledku druhá Běla Steinbachová.

Tomáš Slavata si střihnul závod také a pár minut po svém doběhu (mimochodem 38. v cíli) už jde zabavit široké pole malých závodníků. Než jsou všichni dospěláci v cíli, vše je odbyto a za přikusování prasátka a posrkávání pivsona rozebíráme průběh závodu. S vyhlašováním pak končí i celý závodní den, jenž zase doplnil něco do tajenky Melechovského poháru.