MTB VILÉMOVICKÁ 120KA

Absolutními vítězi se 13. ročníku Vilémovické 120 stali Luboš Němec a Jan Rada s 12 zajetými okruhy v čase 2:04:01. Druhou pozici si stejným počtem zajetých okruhů v čase 2:05:41 vybojovala dvojice Josef Vítů aTomáš Veselý. Na celkově třetí pozici se umístili Jakub Kavalír a Jaroslav Ludvík 2.10:32 – 12 okruhů

VÝSLEDKY PDF

OKRUHY PDF

XIII. VILÉMOVICKÁ 120 2019

                Poslední dubnová sobota je vyhrazena pro tradiční otvírák melechovské sezóny. Dvouhodinová tortura pro dva na lesním okruhu = Vilémovická 120. Připomínky Lesů ČR k původní trase nás donutily týden před startem k radikální obměně trasy, z klasikářského okruhu se stal spíše vrchařský s menším zastoupením technických fines, ale s přidáním nastoupaných metrů. Další novinkou je zavedení čipů – dost bylo nepřehledného klikání v počítači, potažmo nepříjemného dohadování se v cíli, základní podmínkou pořádání letošního ročníku bylo čipové měření. Milda Rýpar jako dvorní časoměřič přes zimu nelenil a zvládnul vyladit své zařízení, na startu si tak letos týmové „jedničky“ připínají čipy. Účast lehce slabší proti loňsku, 29 dvojic, z toho jeden pár čistě ženský a 5 mixů. Nechybí tradiční stálice z popředí startovního pole – Pepa Vítů vzal s sebou místo Šárky Čejkové Tomáše Veselého, stříbrná dvojice z loňska beze změny – Petr Miláček s Pavlem Prokopem, rodinné duo Tomáš a Bětka Stunovi mají velkou šanci na zlato v mixech, na bedýnku si jistě brousí zuby i Jirka Beránek s Ondrou Pajerem, Ondra Hromádků opět s Tomem Adamovským, další manželské duo Jirka a Kamila Juřičkovi, světelské „ázetko“ staví dokonce dva mixy. Jediní zástupci squadry azury z Vystrkova Pavel Prokůpek s Láďou Jarošem, ledečtí „kolaři“ vysílají do boje své áčko, béčko i céčko.

Předstartovní teplota něco do 15 stupňů, bohužel marně hledám v batohu návleky, tak jako jeden z mála vezu do prvního kola krátký – krátký (pak už to shazuje skoro každý). Díky pořadatelským povinnostem stíhám obhlídku pouze půlky trati, na prohřátí pérek to dnes ale bohatě stačí, Vávrys – můj parťák – kempí u hřiště už od 12, tak stíhá kol o poznání více. No nic, jde se na start, beru flek vedle Vládíka ve třetí řadě, první dvě řady rezervované pro ostřejší pušky. Poslední pusa mým holkám (rozuměj manželka+dcera) a tepovka jde do červených. Asfalťák po startu totální spurt, chvilku s Vládisem bok po boku, za chvíli se loučí a cedí dozadu, míjím Pavla Prokůpka, jenž má problémy s řazením, na čele rakety Tom Stuna, Pepa Vítů, Luboš Němec a spol. Kořenový sjezd, v mým podání snad nejtristnější pasáž, navíc vycvakávám jednu tretru, málo chybí k výletu do křáku, fakt trága. Před sebou v dálce mám Peťase Miláčka, letos se nejede prudký mechový kopec, ale do protívky ten vedle, co se sjížděl, kekel je to podobný, jen tady se pokračuje dále a v podobném duchu se mrcasíš ještě dalších tak 400 m. To je něco pro lehkonožky, celkem se mi daří Peťase stahovat, na vrcholu prudká doprava a techničtější padák zakončený – v ideálním případě – strefením se mezi dva stromy. Nájezd na „hlavní“ cestu, pokračuje se táhlým kopcem na výkon , Peťas zapíná turbo a mizí, za sebou cítím smečku chrtů. Odbočka doprava a teď dlouhý sjezd lesem, pak se plynule napojíme na „šoto“ cestu, jsem úplně nemožný se tam do těch zatáček poskládat, borci za mnou mne rubnou jak malýho, já tam driftuju z jedný strany na druhou, zoufalost – tady to měl kolega Vávrys z předzávodního tréninku najeté a co já se naučil až ve 3.kole, on už dávno uměl, nemluvě o čele závodu samozřejmě. Konečně známý dojezd podél lesa, po cestě to valíme hodně přes 40, až to nahlas komentuju jaký to je kalup, mírný brdek před odbočkou je v prvním kole ještě neznatelný, lehce rozbahněný potok na pohůdku skáče většina, cíl a předání Tomovi. Jako první předávají Tom Stuna s Pepou Vítů (9:42), za nimi hned Luboš Němec, epesní první kolo potažmo důležité pohárové, má i Ondra Hromádka s Jirkou Beránkem. Ledečské béčko má na kolegy z „C-týmu“ náskok asi půl minuty, ale jsme teprve na začátku. Vávrys si to skvěle najel, silniční soustředění v teple také nese plody, přiváží to v skoro na chlup stejném čase jako já (lehce přes 11 minut), na dostřel máme duo Farka – Hlavenka, kterému kopcovitý profil evidentně dost chutná. Rvu to hned za druhým jmenovaným, ale blbě zařadím a zasukuju řetěz mezi rám a malou placku. Klasika, řadím jak jarin, tak se nesmím divit. Trvá asi 20 vteřin, než ho dostanu ven, zašvihaný jak jetel, mezitím se kolem prořítí další týmové jedničky. Stíhací jízda, konečně se daří ve sjezdech držet jednoduchého – kam očima, tam kolem, dlouhý výjezd lesem mě baví čím dál víc, padákovitý sjezd už je pěkně vybržděný, poprvé to dávám mezi stromy a ne „chicken-way“ vpravo. V táhlém stoupáku fandí kluci z humpoleckého Equipu, na oko to před nimi zarvu, abych za jejich zády svěsil „na Romana“ a přefiltroval pár kubíků vzduchu. Šoto sjezd už je výrazně lepší, předávka Vávrysovi . Na čele se usazuje dvojice Němec – Rada a jistojistě navyšují náskok na druhé Vítů – Veselý, třetí flek průběžně drží Kavalír – Ludvík. Třetí kolo už je na jistotu, Tom se lehce přehoupává přes 12 minut a dováží to s lehkým náskokem na mix rodinné duo Stunů. Hnán vidinou udržet Tomáše Stunu za sebou co nejdéle se mi daří toto až do půlky dlouhého výjezdu, v nejprudším úseku mě však Tomáš orve jak samici a já jdu do kytek. 4. kolo opět Vávrys zapíná turbo a vrací se pod 12 minut, náskok na Stunovi už je značný, posilněn gelem jedu na krev, pořád se otáčím, ale není vidět ani v dálce. Pravá odbočka do dlouhého sjezdu, mezi stromy vidím Jirku Beránka, jak si vede kolo. Křiknu jestli je v cajku, odpovědí je mi, že se málem zabil, nadává a jde do cíle. To je blbé, na suché vyprášené trati to smrdělo pádem už několikrát, bylo otázkou času, kdo si tu černou kartu vytáhne. Situace na čele neměnná, my se pohybujeme něco kolem 8. místa. Páté kolo už s pěknými křečáky, s vypětím všech sil v nejprudší části předjíždím perfektně jedoucí obhájkyni Melechovského poháru – Míšu Matoušovou, v táhlém sjezdu jde přese mě celé vedoucí trio, s nulovou šancí na zahákování, to je jiná planeta. Předávám Tomovi a ptá se, jestli chci ještě 6. kolo – povídám, že ať ani nemyslí na to, že ho nedoveze. K pikantnímu souboji se schyluje mezi ledečským B a C týmem – postupně vadnoucí Tomeso (nutno podotknout, že s dopoledním fotbalovým utkáním v nohách) ztrácí jiskru a z původně 2 minutového náskoku je před posledními dvěma koly již necelá minuta. Vávrys to dováží dokonce s posunem v pořadí, ovšem vteřinový náskok je sakra málo, Vít Hlavenka mi ujíždí hned v asfalťáku a pomalu náskok navyšuje. Křeče ve stehnech už jsou permanentní, v lesním výjezdu však dorážím dvojici Juřička – Zadina, první z nich se ze souboje vyřadí špatným řazením v nejprudší části, na vrcholu ještě sbíráme dalšího kolegu, pouštím kluky do sjezdu první (mají celobrka), na hlavní cestě jdu přes a snažím se je trochu zlomit, náskok tak jedné délky. Ve sjezdu jedu co dá hlava (ale ta toho dává velice málo), takže jdou na pohůdku přese mě oba a ještě evidentně závodí, ztráta rázem 20 m. V hlavě mám už jen ten brdek před sjezdem k potoku, kluci však jedou po rovině jak motorky, nic nenasvědčuje, že bych se přiblížil. Ovšem vabank jízda se projevuje, jeden z dvojice odstupuje s defektem, brdek je tu a přeci jen druhému borcovi dochází šťáva, těsně před odbočkou jdu přes něj, abych byl v lese první, tady na jistotu, přes potok, loupnout tam pilu a na špurt už si věřím. Souboj o pozici v cíli to sice nebyl, ale i tak vyhraný potěší. Bereme po vypadnutí Beryho 7. flek a vyrovnáváme tak loňské umístění.

Zlato berou po zásluze Luboš Němec s Honzou Radou, stříbrní Pepa Vítů s Tomášem Veselým už mají 1,5minuty zásek. Bronzoví, ale pořád ještě s 12 okruhy, jsou Jakub Kavalír (mimochodem mistr republiky v disciplíně Eliminator z roku 2017) s Jardou Ludvíkem, na druhé v pořadí však ztrácí již 5 minut. Brambora připadá na loňské stříbrňáky Peťase Miláčka s Pavlem Prokopem – Peťas se ještě v týdnu léčí z pádu a otřesu mozku při tréninku, evidentně mu však odpočinek prospěl a v nabité konkurenci se neztratili. Pomyslné podium na páté příčce uzavírají Petr Čechovský s Dušanem Vránou, šestí končí Vít Hlavenka s Adrianem Farkou, kterým jsme s větší či menší vzdálenosti dýchali na záda celý závod. Osmí za námi končí nakonec první mix – rodinné duo Tom a Bětka Stunovi. Devátí stálice Franta Tichý a Jarda Vomela, top Ten uzavírá další zástupce Stunů, tentokrát otec Josef s Liborem Teclem. Po odstoupení Jirky Beránka to ještě Ondra Pajer dokroužil na krásném 11. místě. Souboj ledečského béčka s céčkem nakonec vyústil v drama v posledním kole, kdy nejprve nic netušícího Tomesa orval Vláďa Trýbů a hřebíčky do pomyslného penálu B-týmu zatloukl Marťas Šrámek, zatímco Jarda zlomen bolem ještě urval šaltr a do cíle si to přištrapítkoval po svých.

Během čekání na vyhlášení jsme se každý chopil svých klobás, rozebrali sporné momenty v závodě i životě a po zatleskání šťastnějším a nutno podotknout především daleko lepším dvojicím přebírající ceny, jsme se odebrali buď do svých domovů nebo dalších zážitkotvorných institucí. Tak naviděnou příště 😉

Fotogalerii najdete zde: FOTOGALERIE